Lebeď XII


z 2

Výrobce : Akcioněrnoje obščestvo vozduchoplavania V. A. Lebeděv
Typ : průzkumný
Rok nasazení : 1916
Počet vyrobených kusů :
Motor : Salmson , rotační, vzduchem chlazený o výkonu 150 koní
Rozpětí : 13,15 m
Délka : 7,96 m
Výška : 3,25
Prázdná váha : 840 kg
Vzletová váha : 1212 kg
Max. rychlost : 140 km/h
Dostup : 3400 m
Dolet : 3 hodiny
Osádka : 2
Výzbroj : 1 pohyblivý kulomet Colt ráže 7,62mm, 50 kg pum



Továrna Lebeděv byla jedním z čelných dodavatelů letadel ruské carské vládě. Přesto však nevyvinula prakticky žádný vlastní, originální typ. Její majitel, Vladimír A. Lebeděv, jako třetí ruský letec získal ve Francii pilotní průkaz. V dubnu 1914 v Petrohradě založil zmíněný podnik - prvními jím vyrobenými letadly se staly kopie francouzských vzorů typů Deperdussin, Nieuport IV a Farman IV. Těsně před začátkem války, v červenci 1914, začal stavět rovněž francouzské Voisiny, Nejzajímavějšími se však staly stroje založené na německých Albatrosech, především na typech B.I a B.II.

Továrna Lebeděv totiž na jaře 1915 vyrobila přes 10 kusů různě upravovaných Albatrosů s řadovými šestiválci Mercedes či Benz různých typů a výkonů, pod označením AlLebeď XI (Lebeď znamená česky labuť). Byly by v bojovém použití úspěšné, ale pro významnější sériovou výrobu chybělo to nejdůležitější - zmíněné pohonné jednotky. Naštěstí právě v té době začala moskevská odbočka francouzské motorářské firmy Salmson (Canton-Unné) montáž svých vodou chlazených hvězdicových devítiválců o 103 kW (140 koní) a o 110 kW (150 koní), tedy dostatečně výkonných (a také jediných dostupných) pro upravený Albatros, který s nimi dostal označení Lebeď XII. Měl, až na kostry křidélek a ocasních ploch svařených z ocelových trubek a na trubkové nohy podvozku, dřevěnou konstrukci potaženou plátnem, jen trup se vyznačoval překližkovým potahem. Výzbroj tvořil pohyblivý kulomet Colt ráže 7,62 mm ovládaný pozorovatelem v zadním prostoru. Závěsníky pod trupem mohly nést až 50 kg pum.

Letové zkoušky prototypu stroje XII zahájil 28.prosince 1915 poručík Slěpcov, který pak veliteli carského letectva ohlásil stroj jako nejlepší letadlo v ruských službách, lepší než originální německé Albatrosy. K závadám však patřilo např. vnikání výfukových plynů do prostorů osádky. Při zkouškách v továrně Anatra v Oděse, která měla typ rovněž stavět, byl prototyp 11.února 1916 vážně poškozen. Místo jeho opravy Lebeděv vyrobil nový, mírně upravený stroj. Ten 31.7. odletěl na frontu u Dvinska a pilot, poručík Barbas, jej chválil, jen si stěžoval na tíživost na příď. Ale už 19.4. 1916 velení armády objednalo 225 sériových kusů, které měly být dodány do 31.3. 1917. První série byla dokončena v druhé polovině léta 1916. Stroje s motory Salmson 9 o 103 kW (140 koní) byly určeny k výcviku, zatímco letadla s motory o vyšším výkonu (110 kW/150 koní) měla sloužit jako bojová průzkumná. První takový stroj vzlétl 4.8. 1916, první cvičný až 4.10.

Při testech se ukázalo mnoho nedostatků, z nich menší část odstranily mírné úpravy konstrukce, ale např. sklon k přechodu do střemhlavého letu při puštěné řídící páce pro nevhodné těžiště a nastavení stabilizátoru zůstal. Do konce roku 1916 byl vyroben 41 sériový Lebeď XII - ale na frontě jich tehdy sloužilo jen šest. Další pak postupně přicházely k 1., 5., 10. a 12. letce, kde je dostával 10., 13., 15., 23., 25., 33., a 38. sborový letecký oddíl a 5. armádní. Lebedě sloužily při průzkumných akcích na krátké vzdálenosti, fotoprůzkumu a bombardování postavení nepřítele i při řízení dělostřelecké palby. Předpokládalo se, že typ nahradí dosud sloužící rámové Voisiny, ale jeho výše zmíněné (a neodstraněné) nedostatky v letových vlastnostech tomu zabránily. Za letu docházelo k požárům způsobovaným nedokonalou palivovou instalací, v jednom případě se za letu ze závěsů utrhlo křídlo. V červnu 1917 začalo úřední vyšetřování nehod. Doporučilo výrobu typu Lebeď XII ukončit, ale tovární piloti, kteří stroj znali nejlépe, byli proti. Obnovené řízení 2.10. 1917 výrok o skončení výroby zopakovalo, ovšem tentokráte pro jeho zastaralost a malou výkonnost.

Odstranit závady se pokusila už i továrna, když jeden stroj vybavila vidlicovým osmiválcem Hispano-Suiza 8 o 103 kW (140 koní) a další řadovým Green o 88 kW (120 koní). Oba kusy se někdy označují Lebeď XIIbis. Obtíže zůstávaly i s kulometnými závěsy, takže se Lebedě XII mnohdy nemohly ve vzduchu dostatečně bránit. Celkově lépe se asi typ uplatnil u celkem sedmi leteckých škol - měly většinou jen po několika strojích, pouze Škola vzdušného boje v Krásném Sěle dostala v druhé polovině roku 1917 celkem 50 kusů. Ve zmíněném roce Lebeděv postavil 216 exemplářů, z nichž 192 předal eráru.

Lepší názor o typu měly sovětské vzdušné oddíly, které jej porovnávaly s Farmanem XXX a domácím Anasalem a vyžádaly si v roce 1918 výrobu ještě 24 kusů. Z carských strojů jeden ukořistili Poláci, několik „rudá" skupina S. E. Stoljarského, další kusy „Bílí". Jeden stroj létal ještě roku 1925 z přístavu Baku u Kaspického moře.