Lohner C.II

z 1

Výrobce : Jacobs Lohner & Co
Typ : průzkumný
Rok výroby : zima 1917
Počet vyrobených kusů : asi 4 ks
Motor :

Daimler, řadový, vodou chlazený šestiválec
o výkonu 185 koní
Rozpětí : 9,30 m
Délka : 7,43 m
Výška : 2,95 m
Prázdná váha : 785 kg
Vzletová váha : 1080 kg
Max. rychlost : 178 km/h u země
Dostup : do 3000 m za 31 minut 45 sekund
Dolet :
Osádka : 2
Výzbroj :



Nejstarší rakousko-uherskou leteckou továrnou byl vídeňský podnik Jacob Lohner & Co, založený už roku 1821. Letadla vyráběl samozřejmě až od roku 1909, předtím i potom se zabýval výrobou podvozků kočárů a automobilů a karosářskými pracemi. Prvními Lohnerovými letadly byly prototypy, určené pro boháče, kteří by rádi byli letci. O málo později se továrna stala prvním výrobcem sériových jednoplošníků Taube, zkonstruovaných sudetským rodákem I. Etrichem. Těsně před válkou pak proslula skandálem kolem svého prvního původního sériového typu Pfeiflieger: držel sice mnoho předválečných světových rekordů, ale jeho nosný systém byl poddimenzován, takže často docházelo ke smrtelným haváriím, včetně tehdy známých osob. U nás výrobce vešel ve známost díky omylu: u stroje Knoller C.II, visícího v pražském Národním technickém muzeu, dlouhá desetiletí totiž byla připevněna tabulka, hlásající, že jde o typ Lohner C.I.

Kromě řady typů kategorie B byl průzkumný Lohner C.I jediným původním typem mateřským podnikem za války sériové vyráběným - v počtu pouhých 40 kusů. Není proto divu, že mu majitel firmy Ludwig Lohner a jeho tehdejší šéfkonstruktér Bauer hledali nástupce. Už v únoru 1916 navštívili berlínskou továrnu Luftfahrzeug Gesellschaft a pokusili se zakoupit licenci na výrobu tehdy vynikajícího typu LFG Roland C.II. Bezúspěšně, proto Bauer urychleně vypracoval projekt obdobné koncepce a Lohner jej 14. dubna 1916 předložil Leteckému arsenálu - opět s neúspěchem. Konstruktéři tedy projekt podstatně přepracovali a arsenál, který měl na starosti vybavení rakousko-uherského letectva (Fliegertruppe), v srpnu 1916 objednal skutečně jeden prototyp a později tři další.

Ten prvý byl dokončen na sklonku zimy 1917. Dostal prototypové označení 10.19, měl dřevěnou kostru, na trupu, jenž podobně jako u Rolandu C.II vyplňoval téměř celou rozteč mezi křídly, potaženou překližkou, jinak plátnem. Řadový vodou chlazený šestiválec Daimler dával 136 kW (185 koní). Výzbroj měly tvořit dva synchronizované 8mm kulomety Schwarzlose v trupu před pilotem a pohyblivý kulomet téže značky i ráže pozorovatele, ale zřejmě nebyly nikdy namontovány. Při první oficiální inspekci 1.3. 1917 inženýři z arsenálu kritizovali ne právě dostatečný výhled pilota vpřed a požadovali, aby byly přemístěny vnitřní přepážky trupu, čímž se měl zvětšit prostor kabiny pozorovatele. Zároveň to mělo umožnit zesílení závěsu pohyblivého kulometu.

První let 4. dubna uskutečnil v Aspernu tovární pilot Kriger s Bauerem jako pozorovatelem. Pak stroj až do 7. června 1917 zkoušeli i piloti arsenálu, který následně tehdy další lety Lohneru C.II (jak byl typ mezitím oficiálně označen) zakázal - pro netuhost a nedostatečnou pevnost mezikřídelních příhradových vzpěr. Kriger zároveň s letadlem odmítl létat pro jeho evidentní podélnou nevyváženost z důvodů příliš zadní centráže. Pak byl stroj s novým evidenčním označením 112.01 poslán do továrny, aby dostal nosné plochy nové konstrukce (o větší ploše), zároveň posunuté vzad pro docílení správné polohy těžiště a působiště vztlaku. Pak byl C.II 112.01 vrácen do Aspernu (někdy v červenci) a pilot Kriger s ním v období mezi 2.8. a 1.12. 1917 uskutečnil několik zkušebních letů, při nichž se potvrdily trvající problémy se stabilitou i nevyhovující stoupavost. Další testy byly proto přerušeny a 112.01 (10.19) byl stažen do skladu.

V červnu Lohner dodal objednané tři předsériové prototypy (112.02 až 112.04). „Nulatrojka" byla smontována 16. června a o čtyři dny později zalétána. Kriger si opět stěžoval na tíživost na ocas, v Aspernu se tedy uskutečnilo jen několik letů, po nichž stroj následoval první exemplář 10.19 do skladu.

Den po 112.03 v Aspernu vzlétl i 112.04, ale i on v srpnu putoval do skladu za předchozími exempláři, 29. 6. pak vzlétl i stroj 112.02 - po několika letech se shodnými výsledky jako u ostatních strojů, byl tento kus vybrán ke statickým zkouškám. Jak se dalo očekávat, dopadly nedobře a drak nesplnil požadovaný násobek 5. Polodemontovaný letoun se nakonec vrátil do továrny, kde jej v evidenci vedli ještě v květnu 1918.

Rakouská vojenská správa všechny čtyři Lohnery C.II firmě nakonec zaplatila, ale až v říjnu 1918 (kdy rakousko-uherská měna rychle ztrácela na hodnotě), a to jen tři čtvrtiny továrnou vykalkulované ceny. Odůvodněním logicky bylo, že typ nesplnil požadavky.

Po válce Lohner už letadla nevyráběl, ale pokračoval, úspěšně, v produkci pouličních vozidel - až do roku 1970, kdy jej pohltil kanadský koncern Bombardier.