Ponnier M.1

z 1

Výrobce : Avions Ponnier
Typ : stíhací
Rok nasazení : 1916
Počet vyrobených kusů : pravděpodobně 10 ks
Motor : Le Rhône 9C, rotační devítiválec, o výkonu 80 koní
Rozpětí : 6,18 m
Délka : 5,75 m
Výška : 2,30 m
Prázdná váha : 304 kg
Vzletová váha : 464 kg
Max. rychlost : 167 km/h u země
Dostup :
Dolet :
Osádka : 1
Výzbroj : 1 kulomet Lewis ráže 7,7 mm na horním křídle




Které letadlo bylo před první světovou válkou nejrychlejší? Francouzský závodní jednoplošník Deperdussin Monocoque, který poprvé překročil ve vodorovném letu rychlost 200 km/h, odpoví asi každý. Ovšem, zeptáme-li se na letadlo v daném období rychlostí Deperdussinův typ následující, dostaneme odpověď už jenom zřídka. A přece je dosti jednoduchá: byl to rovněž jednoplošný stroj Ponnier D.3, poháněný rotačním motorem Gnome o výkonu 118 kW (160 koní). Dne 29.září 1913 při závodu o pohár Gordona Bennetta konaném v Remeši skončil druhý - za zmíněným Deperdussinem - průměrnou rychlostí 197,5 km/h. A jeho výkon byl tím obdivuhodnější, že to byl stroj nijak zvlášť aerodynamicky „šlechtěný" ve srovnání s vítězným Deperdussinem, u něhož konstruktéři na tehdejší dobu dosáhli maximální aerodynamické jemnosti i použitím skořepinového trupu doutníkového tvaru, na rozdíl od hranatého u Ponnieru D.3.

Vývoj letounu, který se pokusíme popsat, však měl své kořeny u jiného průkopníka francouzského letectví než u Armanda Deperdusiina, totiž u René Hanriota, jinak úspéšného konstruktéra i podnikatele (jeho podnik měl pobočky i ve Velké Británii a doma ve Francii působil i po válce dlouhá léta), Avšak Hanriot se roku 1913 přestal o letectví dočasně zajímat (podnikal i v jiných oborech) a v činnosti jeho firmy pokračoval Louis Alfréd Ponnier, předtím jeden z Hanriotových ředitelů, a to pod hlavičkou a obchodním názvem Avions Ponnier. Prameny neříkají, kde podnik sídlil, ale pravděpodobně v Remeši, v objektech předchozí Hanriotovy společnosti. Stroj D.3 byl zjevně Ponnierův nejúspěšnější - první dvouplošník továrna vyvinula už začátkem léta 1913, následovaly další dvouplošné jednomístné typy i dvoumístný jednoplošník, bez většího úspěchu, stejně jako pokus o něco, čemu se později říkalo stíhačka - typ Ponnier L.1.

V roce 1915 L. A. Ponnier angažoval mladého konstruktéra Pierra Duponta, který na podzim vyvinul konstrukci stíhacího prototypu - tehdy se už vědělo, co to znamená - označeného Ponnier M.1. Typ měl zřejmě soupeřit s tehdy připravovanými jednomístnými stíhačkami značky Nieuport. Továrna prototyp dokončila na sklonku roku 1915. Byl poznamenán nezkušeností P. Duponta - měl nevhodně volené proporce, tedy poměry ploch křídel a ocasních ploch, nevyhovující polohu těžiště a mnoho dalších necností. Kostra M.1 byla celodřevěná, až na z ocelových trubek svařené „plovoucí" směrové kormidlo bez kýlovky, potah měl převážně plátěný, jen trup před pilotním prostorem kryly plechy. Rotační devítiválec Le Rhóne 9C o 59 kW (80 koní) kryl zepředu mohutný polokulovitý vrtulový kužel. Výzbroj tvořil 7,7mm kulomet Lewis umístěný nad baldachýnem horního křídla. Už prototyp měl, na rozdíl od projektu, upravenu vodorovnou ocasní plochu.

První Ponnier M.1 zkoušela v lednu 1916 řada pilotů, zřejmě převážně vojenských, neboť o typ jevilo přirozeně zájem francouzské letectvo Aviation Militaire. Dne 29.ledna v sídle nejslavnější francouzské vojenské pilotní školy, v Avordu, za řízeni stroje usedl Charles Nungesser, jehož hvězda jako stíhacího esa začínala vycházet, ale brzy po vzletu letadlo po mírném přetažení přešlo do nezvládnutelné vývrtky, kterou pilot nedokázal vybrat a havaroval (podepsaly se na tom zmíněné nedostatky, zejména poloha těžiště a velmi nedostatečná plocha směrovky s chybějící kýlovkou).

Nungesser si zlomil obě nohy a čelist, ale k jistě nejnepříjemnějšímu zranění došlo, když mu při dopadu řídící páka vnikla do úst a prorazila patro... Vrátil se pak k svému útvaru, escadrille N.65 tehdy vyzbrojené Nieuporty 11, až 29.3. 1916.

Po haváril ztratilo Aviation Militaire o M.1 zájem, i když jeden z pramenů tvrdí, že několik strojů bylo přiděleno k leteckým Školám. Ale belgické letectvo, které nutně potřebovalo bojová letadla a nedokázalo získat Nieuporty, prostřednictvím svého zástupce majora Louise Tournaye objednalo celkem 30 Ponnierů. Se stavbou začala Société Anonyme Francalse de Constructions Aéronautiques. Belgičané však záhy zjistili, že se M.1 obtížně pilotují, z některých z prvních vyrobených strojů byly proto sňaty vrtulové kužely, byly zvětšeny vodorovné ocasní plochy a přidány úzké kýlovky. Objednávku sériových letadel pak Belgičané snížili na 10 (podle některých údajů 18, ale může jít o tiskovou chybu). Jak řeklo pozdější vynikající belgické eso W. Coppens, Ponniery zůstaly i potom celkově nestabilní. Není divu, že od bojové jednotky byly staženy po pouhých 14 dnech bezúspěšných operací a zřejmě vyřazeny, neboť ani k pilotnímu výcviku se nehodily. Možná, že dosloužily jen jako pozemní pojížděcí trenažéry.

Zbývá dodat, že když se R. Hanriot roku 1916 vrátil k leteckému podnikání, převzal P. Duponta jako šéfkonstruktéra - svislá ocasní plocha prvního nového typu H.D.1 představovala zřejmě tvarové dědictví z maličkého Ponnieru M.1.