Port Victoria P.V.8


z 1

Výrobce : RNAS Experimental Construction Depot
Typ : stíhací
Rok výroby : léto 1917
Počet vyrobených kusů : 1 ks
Motor : Gnat, dvouválec o výkonu 35 koní
Rozpětí : 5,78 m
Délka : 4,76 m
Výška : 1,58 m
Prázdná váha : 152 kg
Vzletová váha : 266 kg
Max. rychlost : 135 km/h ve výšce 3050 m
Dostup : 4570 m
Dolet :
Osádka : 1
Výzbroj : 1 kulomet Lewis ráže 7,7mm



Stroj vznikl podle oficiálního požadavku zjistit, zda by s dvouválcovým plochým vzduchem chlazeným motorem ABC Gnat o výkonu 33 kW (45 koní) mohl vzniknout velmi malý stíhací typ použitelný proti Zeppelinům po vzletu z nevelkých plošin na palubách torpédoborců a jiných menších válečných plavidel. Zatímco Experimental Construction Depot v přístavu Victoria na ostrově Grain odpověděl typem P.V.7, pokusný roj Královské námořní letecké služby (Experimental Flight Royal Naval Service) v Eastchurchi vyvinul pod vedením svého vrchního technického důstojníka, poručíka G. H. Millera, o něco větší stroj. V té době velitel Pokusného roje, komandér H. Busteed, byl povýšen na velitele jednotky RNAS v Port Victoria. Vzal s sebou i jen zčásti dokončený drak, jenž pak teprve dostal označení P.V.8 a byl pojmenován Eastchurch Kitten, aby se odlišil od typu P.V.7 Grain Kitten.

Port Victoria P.V.8, dokončený pak v mistních dílnách, měl celodřevěnou kostru a až na plechy kolem motoru plátěný potah. Byl těžší, ale jeho větší nosná plocha zachovávala hmotnost na jednotku plochy na co nejnižší úrovni. Původně byl vybaven plovoucí vodorovnou ocasní plochou. Podvozek nenesl žádné tlumení, ani gumovými provazci; spoléhalo se na to, že vše obstarají dosti rozměrné pneumatiky na velkých kolech. Protože slibovaný reduktorový motor nebyl k dispozici, dostal P.V.8, podobně jako P.V.7, dvouválec Gnat o 28 kW (35 k) s přímým náhonem.

Není přesně známo, kdy P.V.8 poprvé vzlétl, ale stalo se tak až po zalétání P.V.7, zřejmě někdy koncem léta 1917. Už při prvním letu P.V.8 projevil značnou podélnou nestabilitu, a proto pak vodorovná ocasní plocha dostala nevelký pevný stabilizátor, spojený s aerodynamicky vyváženou výškovou. Poté stroj prý létal znamenitě, rozhodně lépe než konkurenční P.V.7. Teprve v průběhu zkoušek dostal P.V.8 na baldachýn horního křídla (měl nesymetrický výřez) pevný kulomet Lewis 7,7 mm, instalovaný vpravo od podélné osy. Prameny se nezmiňují, že by byl synchronizován, i když mířil do okruhu otáčející se vrtule...

Dne 11.října 1917 se při úředních zkouškách zjišťovaly výkony a vlastnosti P.V.8. Unesl při nich dvakrát více paliva než typ P.V.7 a měl tedy teoreticky dvojnásobnou vytrvalost. Jeho celkové výkony byly rovněž lepší. Kdyby byl mohl dostat plánovanou verzi motoru s reduktorem, případně i jednotku výkonnější, mohl se stát relativně účinnou zbraní proti německým vzducholodím, neboť jeho malé rozměry a jednoduchá konstrukce by umožnily lacinou výrobu ve velkých množstvích a mohl by se tak uplatnit na mnoha britských válečných lodích. Na to vše však byl stávající Gnat příliš slabý a navíc i nespolehlivý, stejně jako u P.V.7.

Snad i proto při úředních testech P.V.8 v Martlesham Heath piloti nebyli nadšeni. Uznávali znamenitý výhled z kabiny a velice snadnou ovladatelnost. Oficiálně byl P.V.8 označen za příliš křehký pro vojenskou službu a za nevhodný pro létání z terénu (travnatého letiště). Největší slabinou zůstala pohonná jednotka. Jen dvouválcový motor silně vibroval, což by vedlo k nízké životnosti draku a nutnosti jej zesílit u případných sériových strojů s nárůstem hmotnosti, což by vlastnosti stroje znehodnotilo. K tomu už nedošlo, neboť P.V.8 (ale i P.V.7) zůstal v prototypu, jehož konečný osud není znám. Drak patrně skončil v kamnech. Ve starší literatuře stroj někdy nese mylné označení Sopwith Kitten, což patrně způsobila podobnost vzpěr a řešení křídel u trojplošníku Sopwith Triplane, a pak skutečnost, že stavitel P.V.8 nebyl příliš znám. Typy P.V.7 a P.V.8 měly za první světové války jen jednu obdobu, americký dvouplošníček Martin Kitten. Pak se miniaturní stíhačky vyskytovaly i v Německu, Itálii a Rusku, ale žádná z nich se do výroby nedostala. Nicméně myšlenka na lehký stíhací letoun přetrvala až do reaktivní éry...