Salmson Moineau S.M.1A.3


z 2

Výrobce : Société des Moteurs Salmson
Typ : průzkumný
Rok nasazení : 1917
Počet vyrobených kusů : okolo 156 ks
Motor : 2x Hvězdicový devítiválec Salmson 9A2c o výkonu 240 koní
Rozpětí : 17,48 m
Délka : 10,00 m
Výška : 3,80 m
Prázdná váha :
Vzletová váha : 2050 kg
Max. rychlost :
Dostup :
Dolet : 3 hodiny
Osádka : 3 nebo 2
Výzbroj : 2 pohyblivé kulomety LEWIS ráže 7,7mm



Francouzská továrna Salmson se zprvu specializovala jen na výrobu motorů, a to většinou neobvyklých hvězdicových vodou chlazených. Když na jaře 1916 slavný předválečný francouzský letec René Moineau zkonstruoval svůj třímístný průzkumný a pozorovací typ a rozhodl se pro něj použit devitiválce Salmson 9A2c o výkonu 176 kW (240 koní), Salmson přijal jeho nabídku a postavil prototyp nového letounu pod označením Salmson-Moineau A92H, kde A9 znamenalo hvězdicový devítiválec a 2H dvě hnané vrtule. Typ totiž měl velmi nezvyklou koncepci: protože chtěl zachovat volnou příď, vynálezce se rozhodl instalovat motor do trupu osou napříč. Potom ovšem hnací jednotka musela soustavou náhonů, převodů a prodlužovacích hřídelí pohánět dvě vrtule, umístěné vně trupu, na vzpěrách ve tvaru X mezi křídly (motor byl upraven tak, že výkon bylo možné odebírat i od klikové hřídele vyčnívající ze zadního víka skříně). Protože tím byla dána poloha vrtulí mezi křídly, byl z důvodů dosažení vhodné osy tahu trup umístěn dosti vysoko mezi křídly. Náhony vrtulí zajišťovaly také, že se otáčely v opačném smyslu, čímž se mělo zabránit jednostrannému namáhání konstrukce a navíc eliminovat reakční moment vrtulí.

Jinak měl A92H celodřevěnou kostru, na trupu potaženou překližkou, u nosných i ocasních ploch plátnem. Jen nohy podvozku byly z ocelových trubek. Tříčlennou osádku tvořili pilot, jenž ze svého prostoru za křídly na zemi neměl prakticky žádný výhled vpřed, a dva střelci, z nichž přední seděl mezi skříňovými chladiči motoru a zadní těsně za pilotem. Oba ovládali původně po 37mm pohyblivém kanónu APX, většina sériových letadel však měla jen dva pohyblivé kulomety Lewis ráže 7,7mm. Pumy zřejmě typ nenosil. Trochu zvláštní byl jeho podvozek s obvyklou ostruhou, ovšem na přídi doplněný mohutným třetím pomocným kolem, po němž se chtělo, aby bránilo převrácení letounu při přistání a pohybu na zemi vůbec (obdobná úprava podvozku s pomocnými koly či lyžemi byla na začátku války dosti běžná). Prototyp se od sériových letadel lišil trojúhelníkovitým směrovým kormidlem. Když na podzim 1916 prošel úředními zkouškami ve Villacoublay, byl shledán hoden sériové výroby. Proto mu STAé (Section Technique de l'Aéronautique - Technický odbor letectva) přidělil vojenské označení Salmson-Moineau S.M.1A.3. K 11.listopadu 1916 francouzské letectvo Aviation Militaire objednalo 100 sériových kusů.

Ale už první zkušenosti z provozu na frontě ukázaly, že stroj je nepochybně horší než britské licenční Sopwithy 1 1/2 Strutter (dvoumístné) téže kategorie, a vyskytly se záhy i návrhy, aby S.M.1A.3 byly používány jen jako dvousedadlové. Obtíže působil i vzlet a přistání, což způsobovala nevhodná poloha hlavního podvozku v kombinaci s pomocným přídovým kolem, které samozřejmě nebylo svisle otočné.

Přestože bylo vyrobeno dostatek S.M.1A.3 pro kompletní vybavení tří či čtyř escadrill první linie, stroj byl téměř vždy posílán jen v malých počtech k jednotlivým frontovým letkám. Tehdy u Aviation Militaire bylo ostatně navíc zvykem vyzbrojovat každou escadrille určenou ke spolupráci s pozemními jednotkami několika typy letadel. Začátkem roku 1917 měla jen letka SM.229 deset strojů S.M.1A.3 jako výhradní výzbroj. Jednotka se pak sloučila s letkou Caudronů G.IV označenou C.106, v letku SM.106 (tedy vybavenou především stroji S.M.1A.3). Typ v polovině roku 1917 užívaly letky F.2, F.19, F.41, F.58, F.63, F.71, F.72, C.219, F.223, AR.289, SOP.43 a další. Escadrilly označené F měly ve výzbroji hlavně Farmany, C pak Caudrony a SOP Sopwithy. V srpnu na frontě operovaly celkem 32 stroje S.M.1A.3. Ale typ trpěl i poruchami složitých náhonů vrtulí a vyžadoval příliš mnoho času mechaniků při udržování v provozuschopném stavu. Značný „instalovaný" odpor vzpěr, podpor vrtulí a různých aerodynamicky nečistých zákoutí (mezery mezi trupem a křídly např.) spolu se ztrátami výkonu v náhonech způsobovaly, že výkony stroje byly podprůměrné. Proto měl S.M.1A.3 omezenou bojovou hodnotu a byl postupně posílán zpět do skladů. Avšak některé jednotky jej používaly úspěšně. Např, 37. armádní sbor chválil escadrillu SM.106 za cennou pomoc průzkumnými akcemi. Když byl k 1.5. 1918 změněn systém označování francouzských vojenských letadel, typ dostal novou značku Sal.1A.3. Nejméně jeden stroj letky AR.289 byl ve službě ještě dlouho v roce 1918. Ruské carské letectvo obdrželo roku 1917 dva kusy, ale byly brzy vyřazeny. Jeden francouzský exemplář byl zřejmě vybaven 118 kW (160 koní) motorem Salmson P.9, ale vývoj letadla této koncepce dál nepokračoval. Celkem bylo vyrobeno nejméně 156 kusů A92H/S.M.1A.3/Sal.1A.3.

Popis barevného schématu:
S výrobním číslem 12 létal u smíšené jednotky SOP.43 s nátěrem krémovou barvou (s přídavkem hliníkového prášku) na všech plochách, vzpěrách i překližkových či plechových potazích. Stroj No.12 nosil na boku emblém jednotky a další dekoraci, jejíž význam není znám.