Short 166


z 2

Výrobce : Short Brothers
Typ : námořní bombardovací
Rok nasazení : 1915
Počet vyrobených kusů :
Motor : Salmson, rotační dvanáctiválec, vzduchem chlazený o výkonu 200 koní
Rozpětí : 17,45 m
Délka : 12,37 m
Výška : 4,29 m
Prázdná váha : 1586 kg
Vzletová váha : 2076 kg
Max. rychlost : 105 km/h
Dostup : 3700 m
Dolet : 4 hodiny
Osádka : 2
Výzbroj : 1 pohyblivý kulomet, 150 kg pum


Jestliže počátky pozemních, lyžovým nebo kolovým přistávacím zařízením opatřených letadel byly obtížné, začátky námořního letectví, a to především vojenského, probíhaly mnohem svízelněji. Bylo třeba mnoho pokusů, zkoušek, stavby prototypů a malých výrobních sérií předtím, než se vodní letadla stala skutečně účinnou zbraní. Nosiče vodních letadel se poprvé proslavily 24. prosince 1914, když britské upravené prevozní parníky (speciálně na trati přes La Manche) nazvané Empress, Engadine a Riviera, svými letadly úspěšně napadly německý přístav Cuxhaven. Proto se k nim zanedlouho připojily další lodě Benmy-Chree, Manxman a Vindex, které předtím převážely pasažéry mezi Anglii a ostrovem Man. Všechna zmíněná plavidla měla hangáry, jeřáby pro spouštění plovákových letadel na hladinu i malé opravárenské dílny.

Už 9. 12. 1914 však britské námořnictvo (Royal Navy) převzalo první skutečně specializovaný nosič vodních letadel - loď Ark Royal (Královská archa). Pro taková plavidla byly zapotřebí i stroje s křídly. Už před válkou je britskému námořnictvu dodávala především továrna bratří Shortů, sídlící na začátku války v Eastchurchi na ostrově Sheppey, později v městě Rochester. Její prototyp Short 136 po vzletu z některého ze tří prvních výše zmíněných parníků bombardoval cíle v okolí Kielského průplavu v Německu. Po přemístění na Ark Royal se rovněž velice osvědčil. Bylo proto rozhodnuto vyvinout jeho mírným zvětšením nový, ještě dokonalejší a výkonnější stroj, jenž dostal podle přiděleného sériového čísla jednoho exempláře i typové admiralitní označení typ č.166 (Admiralty Type 166) a byl pak znám jako Short 166.

Z přebytku výkonnosti Shortu 136, přičemž Short 166 měl mít ještě silnější motor, vodou chlazený hvězdicový dvanáctiválec Salmson (Canton Unné) o 147 kW (200 koní) francouzského původu, se soudilo na to, že by nový typ mohl být dobře používán jako torpédový. Proto také konstruktéři jako jedinou kovovou součást jeho kostry použili ocelové, uprostřed prohnuté trubky, tvořicí nosnou konstrukci se závěsem torpéda a spojující oba dřevěné plováky. Jinak měl Short 166 celodřevěnou konstrukci a převážně plátěný potah. První exemplář sériového čísla 161 neměl žádný kryt motoru, zatímco u dalších strojů kryla plechová kapota jen horní válce. Z trupu nahoře za motorem vystupoval rozměrný chladič vody. Dvoupříhradový nosný systém na koncích vyztužený lanky, na rozdíl od šikmých vzpěr Shortu 136, byl celý skládací vzad. Ocasní plochy se staly vzorem pro řadu pozdějších Shortových plovákových typů. Zadní plovák nesl vodní kormidlo. Kromě torpéda ráže 356 mm o hmotnosti 367 kg dvoumístný stroj zpočátku žádnou další výzbroj neměl mít.

Není známo, kdy první exemplář Shortu 166 vzlétl, ale mělo to podle hlavního pramenu být už někdy začátkem léta 1914 - protože ve chvíli, kdy začala válka, stálo údajně všech šest prvních strojů, známých také jako Shorty A, připraveno v Eastchurchi k dodání Royal Navy. V tom se zmíněný pramen zřejmě mýlí, neboť dle jiných údajů teprve v listopadu 1915 byla letadla naložena na Ark Royal, která poté zamířila do řeckého přístavu Soluň, kde posléze zakotvila, Shorty 166 se tam velice dobře uplatnily při bombardování tureckých dělostřeleckých baterií. Opravovaly také palbu děl monitorů Raglan a Roberts. Ve skutečnosti nikdy nenesly torpéda, pouze tři pumy po 50 kg. Později třetí (č. 163) a šestý (č. 166) exemplář místo plováků dostaly kolový podvozek s dosti složitým vzpěrovým systémem a s pomocnými lyžemi. Operovaly pak u letky A Královské námořní letecké služby (RNAS) z letiště v řeckém Thasosu. U továrny Short Brothers pak už žádný další Type 166 objednán nebyl, ale Admiralita zadala sérii 20 kusů u firmy Westland Aircraft Works v Yeovilu. Neměly závěsníky na torpéda (vzpěry mezi plováky byly přímé), ale mohly nést po třech 50kg pumách. K vybavení patřil rovněž přístroj pro bezdrátovou telegrafii a pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm, ovládaný pozorovatelem. Po dokončení v Yeovilu v červenci 1916 byly demontovány a po železnici poslány do Hamble, kde je zkoušel slavný pilot Sydney Pickles, zaměstnanec Shortů. Z jejich kariéry nejsou známy podrobnosti, až na to, že čtvrtý z nich létal u letky A v Thasosu - rovněž s kolovým podvozkem.


Popis barevného schématu:

Firma bratří Shortů dodávala britskému královskému námořnictvu torpédové dvouplošníky typu 166 bez barevného ochranného nátěru. Plátnem potažené a čirým lakem ošetřené části zůstaly v jeho barvě. Rovněž dřevěné díly (vzpěry, plováky) měly barvu materiálu (převážně mahagonu), kovové součástky, včetně plechové kapoty motoru měly nátěr šedou barvou, užívanou na válečná plavidla.