Wight Quadruplane


z 1

Výrobce : J. Samuel White Co.
Typ : stíhací
Rok výroby : léto 1916
Počet vyrobených kusů : 1 ks
Motor : Clerget, rotační, vzduchem chlazený devítiválec o výkonu 110 koní
Rozpětí : 5,79 m
Délka : 6,25 m
Výška : 3,20 m
Prázdná váha :
Vzletová váha :
Max. rychlost :
Dostup :
Dolet :
Osádka : 1
Výzbroj :


Prvními motorovými letadly, která pravděpodobně učinila první skoky do vzduchu, Aderovy typy Eole a No.3, byly jednoplošníky zcela v ptačích tradicích. Prvým motorem poháněný strojem, jenž skutečně létal, se stal dvouplošný Wright Flyer. Za první světové války jako by počet křídel jejich letadel konstruktéry okouzloval: Britové a Němci slavili svými trojplošníky Sopwith Triplane a Fokker Dr.I veliké úspěchy. A. H. G. Fokker dokonce proto dal vyvinout pětiplošník - který se neosvědčil. A s mnohaplošníky koketovali i Francouzi u Nieuportů. Britští konstruktéři to ještě před Triplanem zkusili se čtyřplošníky, jichž vyvinuli několik: především dva u firmy Armstrong-Whitworth (F.K.9 a F.K. 10), o jiný se pokusila loďařská společnost sídlící v Cowes na ostrově Wight. Už roku 1912 založila letecké oddělení vedené Howardem T. Wrightem, jedním z prvních úspěšných britských leteckých konstruktérů. Šéfkonstruktérem a tedy i původcem Wightu Quadruplane byl T. G. Letcher. Všechny původní typy značky Wight byly plovákové stroje s nekonvenčním profilem křídel, vyznačujícím se dvojím zakřivením na horní straně a vyvinutým H. T. Wrightem.

Měla jej i pozemní úprava plovákového Wightu 840, postavená jako bombardér; zůstala v prototypu. Avšak z pozdějšího Wightu Bomber vznikla úspěšná vodní verze Wight Converted Seaplane. V létě roku 1916 se pak objevila poslední letecká konstrukce továrny Wight, rovněž pozemní stroj a poprvé stíhací. Lišil se od všech předchozích Wightů diametrálně svou koncepcí a byl jedním z nejpozoruhodnějších letadel celé války. Podnik prototyp vyvinul a postavil na vlastní náklady. Stroj s celodřevěnou kostrou a téměř výhradně plátěným potahem po celou dobu existence poháněl rotační devítiválec Clerget 9Z o 81 kW (110 k). Když byl prototyp ve druhé polovině srpna dokončen, jeho vrchní tři křídla se vyznačovala shodným rozpětím a nesla křidélka, spodní nosná plocha měla mírně menší rozpětí. Navzdory malé hloubce se křídla vyznačovala profilem s dvojím zakřivením, dvěma nosníky a zdvojenými vzpěrami mezi křídly, které - spolu se vzpěrami baldachýnovými - byly mezi horními třemi nosnými plochami spojeny plátěným potahem.

Ještě podivnější byl podvozek: každé kolo, částečně zapuštěné do náběžné hrany spodního křídla, nesla jen jedna vzpěra vycházející z trupu. Proto byla osa podvozku ukotvena i v překližkou částečně potažené střední části dolní nosné plochy. Takové uspořádání s velmi nízko nad zemí neseného dolního křídla si vyžadovalo i značně vysoké ostruhy. Navíc směrové kormidlo bylo až nemožně malé a výškové průběžné. Celkově prototyp vypadal nebezpečně - a prameny tvrdí, že nebezpečný skutečně byl, což naznačuje, že v továmě se v takové podobě podrobil zalétání. Na podzim 1916 došlo k jeho rozsáhlé rekonstrukci. Trup byl rozšířen, aerodynamicky zjemněn a průměr motorového krytu zvětšen. Byl vyvinut i polokulovitý „klobouk" pro nábor vrtule, na stroj jej však zřejmě nikdy neinstalovali. Nové ocasní plochy zahrnovaly velikánskou kýlovou plochu, ale směrové kormidlo zůstalo stále příliš malé. Výškové pak bylo rozděleno na levou a pravou polovinu. Hloubka horních tří křídel se dolů postupně nepatrně zmenšovala, avšak u spodní plochy odpovídalo hloubce druhého křídla shora. Spojovací potahy vzpěr byly odstraněny. Podvozek se zvýšil, aby se kola dostala pod dolní nosnou plochu, zároveň se pronikavě snížila ostruha. Výzbroj letoun nikdy nenesl.

Wight Quadruplane (Čtyřplošník) vypadal poté ještě ošklivěji. Předpokládá se, že se zkoušel v únoru 1917 v Marlesham Heath, a je téměř jisté, že když se vrátil do Cowes, došlo s ním doporučení k dalšímu přepracování. Konstruktéři proto vypracovali nový nosný systém s podstatně menším rozpětím. Rozpětí jednotlivých křídel i jejich hloubka byly opět nestejné. Zmenšilo se i rozpětí křidélek. V nové podobě čtyřplošník létal v květnu 1917. Přesunul se pak zpět do Martlesham Heath, ale k 7. 7. jeho zkoušky skončily s žádostí výrobci, aby letadlo převzal zpět. V Cowes pak 8. září stroj složili. Ale ještě potom jej oficiálně objednala Admiralita. Britská Královská letecká služba (RNAS) letadlo však nikdy nepřevzalo, i když se pro ni zkoušel v Martlesham Heath až do odepsání 2. 2. 1918. „Je s podivem, že vydržel tak dlouho", říká hlavní z pramenů.